28.1.2016

Místo Kříže Slunce

Narodila jsem se do rodiny, která nevyznávala žádná náboženství a ani nenásledovala žádné směry. Tak tomu nebylo ani u mých prarodičů, kteří jakousi “kostelovou“ výchovou prošli. Kostely jsem vždy jako malá obloukem obcházela. Když už jsem do některého někdy s někým vstoupila, nikdy jsem se tam necítila dobře. Utrpení vyzařující z obrazů a soch, zima a neútulno mi rozhodně nepřipomínaly nic božského. Farářů jsem se jako malá bála a když už jsem je potkala, raději jsem se schovala. Když jsem vyrostla, bylo to samozřejmě jiné, přesto mi ale nad všude vystavovaným Ježíšem na kříži zůstával rozum stát. Ne, utrpení na kříži to rozhodně nebylo nic pro mě a iritovalo mě to.

Proto si asi každý dokáže představit můj úžas, když mi bylo oznámeno, že je čas abych si změnila své příjmení a bylo mi vybráno příjmení Kristová. (Celý příběh naleznete zde: http://www.slunecnabrana.eu/Slunecni%20Zapisnik/2015/Srpen%202015/srpen2015.htm ). Tato výzva byla velmi silná, přišla 3x a za doprovodu blesků (i z čistého nebe), že jsem si nedovolila ji nenásledovat. Ale.....Kristová, to prostě ne. To nešlo. Přestože jsem chápala, že se jedná o úroveň vědomí, stále jsem měla před očima Ježíše na kříži a to jsem opravdu nechtěla nést ve svém jméně. Navíc je kamenný kříž s ukřižovaným Ježíšem před domem, ve kterém bydlím. Nakonec mi byla nabídkuta varianta Christová a to pro mě bylo přijatelnější. V angličtině se jedná o stejný význam jako Kristová. A můj život se změnil.....

Těm kdo znají mé příběhy a Slunečnou Bránu znají můj vztah se Sluncem. Slunce se v určitém bodě mého života stalo mým průvodcem, partnerem, učitelem a léčitelem. Při meditacích a léčbě druhých se vynořuje z mého srdce, kde dochází k našemu vzájemnému propojení. Slunce je pro mě vědomou bytostí. Jaké ale bylo mé překvapení, když ze Slunce, ne dlouho po změně mého příjmení, začal přicházet Ježíš a stal se postupně mým učitelem, pomocníkem a ochráncem. Ne, neexistují slova která by dokázala popsat to, co Ježíš vyzařuje – tu nekonečnou lásku, pochopení a soucit. Ano, soucit. Soucit je to co přinesl do mého života, když se začal objevovat. Byl to největší dar, jaký jsem od něho mohla dostat. Soucit se začal vynořovat z hloubi mého srdce za asistence Ježíše při léčení a pomoci druhým. Je to velmi, velmi silná a léčivá energie – energie, která spojuje nás všechny. Soucit nám dává možnost procítit příčinu činů druhých a tím je neodsuzovat, ale pochopit a soucítit s nimi.

A tak jsem se před pár týdny při vycházce lesem radostně a s vděčností otázala Vesmíru. Proč Ježíš? Proč ne někdo jiný? Proč ne třeba Archanděl Michael nebo někdo, koho by bylo pro mě zpočátku jednodušší přijmout? A odpověď zněla: „Protože takhle ho můžeš z toho kříže sundat!“

Kristovské vědomí je tu. Už tu je! Je přítomné v srdci každého z vás! Tam ho najdete. Tam a jenom tam!

......a tak mě napadá, zda bychom neměli Ježíše místo na kříži znázorňovat ve Slunci.

 

Vzestup

Autor článku a fotografií: Martina Atiriamin Christová
www.slunecnabrana.eu
Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.slunecnabrana.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.