5.6.2014

Žít svou Jedinečnost !

Slunce mě změnilo. O tom není pochyb. Od té doby co jsem k němu našla cestu,jakoby se začala rodit nová bytost. Prvně mi vyléčilo mysl - změnilo myšlenky a vymazalo bolesti,ukázalo jak vyléčit traumata,které jsem v sobě nosila.Pak vyléčilo mé fyzické tělo a ukázalo mi, co to opravdu  znamená mít dostatek fyzické energie.Nakonec  udělalo zlatý podpis i na mé  duši.

Asi jako hodně jedinců v dnešní době i já jsem hledala. Neustále jsem hledala hlubší smysl věcí,které se po mně očekávaly, které jsme běžně všichni  dělali a které nás učili ve škole.To co jsem pozorovala kolem sebe bylo nefunkční,bolestivé a postrádalo to hloubku, mnohokrát i logiku. Zkoušela jsem vše možné,abych našla to své pravé místo na zemi,jelikož jsem si tak nějak neustále připadala “mimo mísu“. Kolem roku 2004 jsem začala propadat  zoufalství.Nic mě neuspokojovalo. Peníze,cestování,úspěch......jediná činnost která mě držela nad vodou bylo hrnčířství kterého jsem se konečně po dlouhých  letech touhy měla  možnost dotknout. V té době se mi do ruky dostala kniha Zasvěcení od Elizabeth Haich. Po jejím přečtení jsem si hluboce oddechla. “Díky Bohu,tohle všechno má nějaký smysl!“. Je těžké přenést do slov,jak moc se mi ulevilo. Tu knihu jsem četla potom ještě dvakrát ,protože mě hluboce  oslovovala. Inspirovala mě ke cvičení jógy. To přineslo do mého života další zlom,jelikož jsem začala mít velice živé a silné sny,které se mnou zůstaly dodnes. Ty sny se postupně vyplnily a některé se ještě plní. V té době jsem netušila nic o žádné duchovní transformaci a roce 2012.A mně až během posledních dnů  při pohledu zpět začalo docházet,že ty sny byly první vlaštovky komunikace a ukázání směru od mé "vyšší podstaty".

Když jsem se vyvinula do bodu,kdy  byl čas opustit zaměstnání,sundat profesní a společenské masky, nastalo období ve kterém jsem musela najít svou pravou hodnotu.A to převším sama před sebou.Hodnotu,která se nedá měřit "částkou vydělaných peněz" nebo "prestižním označením pracovní pozice"- ale ryzí hodnotu jako bytosti která je pro někoho nebo něco dost důležitá na to,aby jí byl darován život na Zemi.
Vrátila jsem se do své milované přírody.Celé dny jsem trávila v lese,sbírala byliny a lesní plody a začala jsem pěstovat vlastní ovoce a zeleninu.Velice rychle jsem začala být spokojená.Došlo mi,že každý den vychází Slunce a my si toho ani nevšimneme. Najednou jsem měla čas evidovat každou květinu na zahradě,která zrovna vykvetla,vnímat přírodu a její cykly. Začala jsem se od ní učit. Vrátilo se mé vnitřní spojení s matkou Zemí. Do života mi postupně kromě rostlin vstoupily křišťály,kameny a zvířata – další velcí učitelé.Víc mi ke spokojenosti nescházelo.Zažívala jsem štěstí z pocitu, že “Jsem“.

Ovšem dříve nebo později musela přijít otázka „Z čeho budu žít?“. Vnitřně jsem cítila,že k něčemu dorůstám a že uvědomění, která ke mně přichází jsou velmi důležitá,ale začínala jsem být nervózní. Zkoušela jsem nějaké činnosti které mě bavily,ale vždy když jsem je začala intenzivněji provozovat cítila jsem,že to ještě stále není ono,není to to  pravé.Ale existenční strachy jsou kolektivně velmi silně zakořeněné strachy,které se mnou otřásaly  do morku kostí.A to bylo právě v prosinci 2012 kdy mi do života vstoupilo Slunce a kdy jsem od něho obdržela první zprávu,že všechno je tak jak má být, a že vše bude dobré.V ten moment se  z největšího strachu zrodila velká víra.

Následoval velmi transformativní rok prožitý v intenzivním propojení se Sluncem,které v listopadu 2013 oznámilo že je třeba aby jeho opravdovou sílu poznali i ostatní. To bylo něco na co jsem  připravená nebyla. Upřímně,stále jsem žila v nějaké vnitřní představě,že budu někde v soukromí dělat keramiku,protože  po tom jsem toužila od dětství. 

 

Počátkem roku 2014 nastal další,pro mě dost nečekaný obrat. Začaly se ke mně dostávat zprávy o lidech které jsem znala a kteří těžce onemocněli. Lidé kolem mě padali a já jsem začala pociťovat  silný soucit. Nedokázala jsem být opravdově vnitřně šťastná když druzí trpěli.K čemu je štěstí,když ho není s kým sdílet? Začala jsem cítit  vzájemnou propojenost jakou mezi sebou všichni máme. Postupně jsem se přestávala ztotožňovat s tím,co jsem ve svém životě prožila. Už se mě to vnitřně nedotýkalo. Uvědomila jsem si,že tyto zážitky a poznání  jsou jen něčím co přišlo skrze mou bytost pro všechny. Začala jsem cítit jako svou přirozenost  “sdílet sebe s ostatními“,hlavně s těmi,kterým by to mohlo pomoci. V každém  člověku jsem začala vidět kus sebe a přitom mi každý tento člověk připadal naprosto jedinečný a krásný. Bylo jedno jestli to byl alkoholik,bezdomovec nebo prezident.   

Pochopila jsem jak je důležité,abychom každý z nás objevili  svou ryzí jedinečnost  a začali ji žít,protože to je to,co nyní všichni potřebujeme.Nepomůžeme si tím,že budeme kopírovat nějaké vzory a chtít se podobat uměle vytvořeným ideálům,ale tím,že budeme ctít a oslavovat právě svou vlastní jedinečnost.
Slunce se jen usmívalo a já slyšela ten hřejivý hlas přicházející skrze mé srdce:„Už chápeš?“ A já jsem pochopila...........pochopila jsem,že  začínám pociťovat  to,o čem jsem dříve jen četla a slyšela. Něco, čemu se nedá naučit  - JEDNOTU!

A mé dříve zmíněné sny? Všechny měly stejný podtext.....Jít a přinést světlo. A to světlo  pro které jsem byla vyslána  nebo na které jsem v těch snech čekala, vždy přišlo v podobě vycházejícího Slunce.

 

 

Vědomí

Autor článku a fotografií: Martina Atiriamin Christová
www.slunecnabrana.eu
Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.slunecnabrana.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.