18.1.2015

Touhy bez příčiny

 

Začátkem letošního roku jsem pocítila silnou vnitřní touhu plést. Neumím to a vždy mi to připadalo moc zdlouhavé. Šití a pletení jsou jedny z mála tvořivých prací,které mě nikdy předtím neoslovily. Tato vnitřní touha ale narůstala tak,že jsem nemohla jinak než vše položit a jít  si koupit jehlice  a přízi. Stále ale s velkým otazníkem. Pečlivě jsem na You Tube nastudovala jak vůbec začít a jak se plete hladce. Pletu šálu,celou hladce a těším se,kam až mě pletení zavede. Dopletu se až ke svetru jednoho dne? Možná ano,možná ne.To není zase až tak důležité.Užívám si samotný proces,ne výsledek. Už po pár dnech pletení jsem si uvědomila,že mě to jednak baví (zatím) a že když pletu,jsem pod proudem  nových nápadů,otázek, inspirací a odpovědí. Pletu nové citáty,články a nápady,se kterými přichází ruku v ruce i nové pochopení a hlubší uvědomění. Pletu  a dělám si poznámky.

Vnitřní touhy přináší do života nové poznání a zkušenosti.Tedy "nové bohatství". Je třeba jim ale naslouchat a ne je racionálně smést ze stolu. Jsou zábavné a jsou dobrodružnou cestou. Touhy o kterých zde píši jsou touhy přicházející z hlubokého nitra nečekaně a  bez zjevné příčiny.Toto jsou touhy,které nás obohatí a které přináší radost.Nejedná se tedy o touhy,které si vytvoříme logicky na základě nějakého strachu,předsudku,nedostatku,negativního přesvědčení nebo z důvodu abychom drželi krok s ostatními. Logicky vytvořené touhy vzniklé z negativních příčin a pohnutek nám radost nepřinesou.

Před  třemi a půl lety  se u mě najednou objevila silná vnitřní touha mít psa.Psa  jsem nikdy mít nechtěla,jelikož by to znamenalo zodpovědnost a spoustu omezení,hlavně cestovních.  Ze začátku jsem s touto myšlenkou bojovala,ale protože rostla,cítila jsem že je pro můj život důležitá a rozhodla jsem se, že do toho půjdu i se všemi následky.Ikdyž přiznám se,že nezvaný host v domě byl úžasným důvodem jak si toto rozhodnutí logicky zdůvodnit.Vesmír vše zařídil  celkem rychle podle objednávky a pro člověka jen  těžce plánovatelnými synchronicitami  podtrhnul vyšší záměr této touhy. Dodal  pejska přesně takového  jakého jsem si přála a s povahovými rysy, jaké  jsem si vysnila. V té době jsem ještě netušila,že mi do života vstupuje jeden z největších učitelů a že naše setkání bylo již dávno,dávno plánované. Abby je mým malým vesmírem,který mi manifestuje mé myšlenky, strachy a předsudky. A to velice rychle.Vše se děje okamžitě  a já jsem si velmi brzy uvědomila,jak opatrná musím být na to, na co v souvislosti s ní myslím. Jednoho dne jsem začala popisovat její povahu a uvědomila jsem si,že popisuji  sebe a že soužití s Abby bude jedno velké zrcadlení.   Lekce bezpodmínečné lásky nejsou zrovna také lehkou záležitostí,ale trpělivě mi ukazuje směr. Byla to Abby,kdo mi ukázal cestu ke Slunci a kdo se se mnou do Slunce dívá. „Jak vy to děláte,že ona vám tak sedí u nohy a dívá se s vámi do Slunce?„ slyším někdy od kolemjdoucích pejskařů.  Neučila jsem ji to. Dělá to sama od sebe.  A nejkrásnější chvíle zažívám při našich tichých konverzacích,kdy se vzájemně díváme  dlouho do očí a cítíme jedna druhou.Zodpovědnost kterou vůči ní mám je radostí a cestovní omezení se většinou hladce sama vykrystalizují v pohodové řešení.

Následujte své nečekané vnitřní touhy,ikdyž vám  nebudou dávat momentálně smysl. Ten pochopíte až přijde správný čas. Touha udává směr. Nečekaná touha udává směr vaší jedinečné cesty. Je to prostředek komunikace vašeho vyššího já které se vám snaží naznačit,že přišel čas udělat  další krok a dojít k novému poznání. Dovolte svému srdci toužit.

 

 

Vědomí

Autor článku a fotografií: Martina Atiriamin Christová
www.slunecnabrana.eu
Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.slunecnabrana.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.